Pohled Kaelena

*Hodiny před odmítnutím*

„Nebudeš tu dělat scénu,“ promluví otec úsečným tónem. „Jdi domů a počkej na mě.“

Zdráhavě jsem odvrátil zrak od Tessina okna, čelisti jsem měl tak zaťaté, že jsem cítil, jak mi na krku pulzuje žíla. „Musím za ní jít,“ zavrčím si pod vousy. „Potřebuju ji.“

Oči mu rudě žhnuly. Jeho vlk byl těsně pod povrchem. Byl rozzlobený, frustrovaný a upřímně řečeno vypad