Pohled Kaelena

Vzduch prudce opustí mé plíce a na okamžik si myslím, že jsem neslyšel správně. Pak to dojde mému vlkovi. A něco se ve mně zlomí.

„Zasraně se jí ani nedotkneš,“ řeknu tiše a smrtelně vážně, hlas se mi chvěje sotva potlačovaným vztekem. „Dotkneš se jí,“ zavrčím, můj hlas už nezní lidsky. „A já tuhle smečku spálím na popel.“

Otec přistoupí blíž, neochvějně. „Takže si rozumíme. Oba byc