Pohled Sienny

Srdce mi bušilo zběsilým, ohlušujícím rytmem do žeber, když mě Roman Lockwood vedl ven z klubu a vstoupil se mnou do zrcadlového výtahu hotelu Apollo. Jízda nahoru do střešního apartmá mi připadala jako vstup do alternativní reality. Vzduch mezi námi praskal syrovým, elektrickým napětím, ze kterého se mi zježily chloupky na pažích. Zdálo se, že s každým nádechem do sebe nasávám těžkou, dominantní auru, která sálala z jeho masivní postavy.

Přejela jsem pohledem po našem odrazu v naleštěném skle. Stál blízko a jeho ostrý, vypočítavý pohled si mě celou měřil. Cítila jsem se jasně jako zranitelná kořist, kterou si odhaduje smrtící vrcholový predátor. Mělo mě to vyděsit. Místo toho ten temný pohled v jeho očích vyslal mi po páteři dolů kaskádu rozkošného, protichůdného zachvění. Alkohol proudící mi v žilách to nebezpečné vzrušení jen zesiloval.

Dveře cinkly a rozevřely se, odhalující rozlehlé, opulentní apartmá zalité tlumeným, ambientním světlem. Vešla jsem a moje nohy si na plyšovém koberci připadaly trochu nejistě. Těžké bouchnutí dveří zamykajících se za námi mě uvěznilo na jeho území.

Roman nijak nespěchal. Stál uprostřed pokoje, pomalu si svlékl sako na míru a hodil ho na nedaleké kožené křeslo. Ten ležérní, plynulý pohyb způsobil, že se mu sněhobílá košile napnula přes širokou hruď a zdůraznila masivní, vlnící se svaly pod látkou. Každá linie jeho těla křičela o síle.

"Můžeš si to rozmyslet," nabídl. Jeho hluboký hlas rezonoval ztichlým pokojem, nečekaně jemně. Byl to ostrý kontrast s jeho zastrašující, tyčící se postavou.

Otočila jsem se čelem k němu. V krvi mi hučelo zoufalé očekávání, které hravě přehlušilo jakékoli přetrvávající váhání nebo strach. "Ne," zašeptala jsem a nepouštěla ho z očí. "Nechci si to rozmyslet."

Překonal vzdálenost mezi námi s uvážlivou, predátorskou elegancí. Jeho sytá vůně santalového dřeva se kolem mě ovinula, napadla mé smysly a zamotala mi hlavu. Zastavil se jen pár centimetrů ode mě, jeho velké ruce s těžkým žárem spočinuly na mém pase. Jeho dotek mě pálil přes tenkou látku mých šatů a cejchoval mou kůži.

"Proč já?" zaburácel a ta hluboká vibrace se mi odrážela v hrudi. "Je to kvůli tomu, kdo jsem? Nebo dnes v noci prostě potřebuješ jakéhokoliv vlka?"

Ta přímá otázka prorazila můj alkoholem poháněný opar. Slzy se mi draly do očí, jak se mi stáhla hruď. Čerstvá, trýznivá vzpomínka na Tristanovu zradu se mi rozhořela v mysli, ostrá a dusivá. I dýchání bolelo.

"Protože nejsi Tristan Mercer," přiznala jsem. To jméno mi na jazyku chutnalo jako popel.

Roman okamžitě ztuhl. Těžký žár, který z něj sálal, zkameněl. "Mercer? Ten vlk, který se má brzy stát Deltou?"

Jakmile jsem si uvědomila, že jsem řekla příliš, zvedla se mi v krku panika. Zvedla jsem ruku a přitiskla mu prsty na tvrdou, neústupnou linii jeho čelisti. "Prosím," zaškemrala jsem tiše, zoufale se snažíc, aby se na nic dalšího neptal. "Už žádné řeči o minulosti."

Ale škoda už byla napáchána. Má neopatrná slova zažehla jeho pravou podstatu. Roman v mžiku přenesl váhu a bleskově mě uvěznil u studené zdi apartmá. Žár jeho obrovského těla mi sežehl kůži a přišpendlil mě na místo.

"Pokud mě využíváš k tomu, aby ses mu pomstila, měl bych vědět proč," dožadoval se s hlasem spadajícím do smrtícího, hrdelního registru.

"Zradil mě," vydechla jsem. V krku se mi krutě bila bolest se syrovou touhou a dusila má slova. "Den před naší svatbou. Spokojený?"

Projel mnou bezohledný vzdor. Naklonila jsem hlavu na stranu a odhalila svůj holý, neoznačený krk jeho pronikavému pohledu. "Vidíš? Ani jsem mu nestála za to, aby se mnou dokončil obřad značkování."

To byl bod zlomu. Romanova železná kontrola se rázem přetrhla.

Přitiskl svá ústa k mým, líbal mě s drsným, trestajícím žárem. Jeho rty ty mé silou rozevřely a jeho jazyk vnikl dovnitř, aby mě ochutnal. Když se na zlomek vteřiny odtáhl, aby popadl dech, oči mu žhnuly prvotním, zlatým hladem.

"Tohle je chyba," zavrčel, když mi palcem hrubě přejel přes nateklý spodní ret, "ale dnes v noci mi je to jedno."

Slepě jsme doklopýtali do ložnice. Ruce sahaly a trhaly po oblečení ve zběsilosti kůže a látky. Moje šaty spadly na dřevěnou podlahu. Jeho košile se roztrhla, knoflíky se rozletěly do stínů. Zběsile jsme ze sebe shodili každou zbývající bariéru, dokud jsme nebyli úplně nazí a kůže horečnatě neklouzala po kůži.

Srazil mě na záda na masivní postel. Chladivé povlečení tvořilo ostrý kontrast k hořící výhni jeho těla, která mě tlačila dolů. Každé pohlazení jeho ztvrdlých rukou vyslalo elektrické výboje přímo do mého středu. Dutá bolest uvnitř mě křičela po naplnění, nutila mé boky pohupovat se vzhůru, hledajíc tření.

Ve chvíli slepé, trýznivé potřeby jsem k jeho ústům zvedla krk. "Kousni mě," zaprosila jsem zlomeným hlasem. "Označ mě."

Roman se nade mnou vznášel. Přes jeho krásnou, ztvrdlou tvář se přehnal nelítostný boj. Zlatý vlk v jeho očích sváděl brutální bitvu s logikou muže. Pevně sevřel čelisti a mou prosbu rázně odmítl.

"Značkování je posvátné. Není to nástroj pomsty."

"Tak se nedrž zpátky," zaprosila jsem, natáhla se a za široká ramena si ho přitáhla dolů. "Přinuť mě zapomenout."

Roman se posunul a své těžké tělo umístil mezi mé roztažené stehna. Chytil mě za boky, zarovnávajíc naše těla. Jediným, silným tlakem vrazil svůj tlustý penis hluboko do mé těsné pochvy.

Náhlá, intenzivní roztahovací bolest mi ze rtů vyrvala ostré nadechnutí. Tělo se mi instinktivně prohnulo a nehty se mi zuřivě zaryly do tvrdých svalů jeho zad, jak mě naplnil až po okraj.

Roman vydal hluboké, hrdelní vrčení plné uznání s pevně zaťatými čelistmi. Jeho hlas byl napjatý nezměrnou rozkoší. "Jsi tak úzká, malá laňko. Tvůj snoubenec neměl vkus, že se vzdal takové ceny, jako jsi ty."

Dal mi vteřinu, abych se přizpůsobila jeho masivní velikosti, než se začal hýbat. Vytáhl svůj penis ven, dokud mi uvnitř nezůstala jen špička, a pak jím přirazil zpátky, noříc se hluboko do mě. Začal svým údem přirážet dovnitř a ven a nastolil tak neúprosný, hnací rytmus. Jeho boky bušily do mých s neústupnou silou.

Počáteční bolest se pod vlhkým třením rozplynula. Rychle ji nahradilo vzedmuté, opojné spojení, které se zesilovalo mimo veškerý logický rozum. S každým přiražením, s každým sklouznutím masa o maso se rozkoš stupňovala. Ovinula jsem mu nohy kolem pasu a přijímala ho tak hluboko, jak jen to šlo. Zvuk našich zpocených těl pleskajících o sebe se rozléhal tlumeným pokojem a mísil se s naším bezdechým sténáním.

Napětí se mi v břiše stáčelo stále pevněji, až se nakonec rozbilo. Zaplavily mě drtivé vlny silného vyvrcholení. Vykřikla jsem, když se mé vnitřní stěny křečovitě stáhly kolem jeho pulzujícího údu.

Sevření mé pochvy dostalo Romana přes okraj. Jeho zlaté oči divoce vzplály. Cítila jsem, jak se mi jeho horký dech otřel o obnažený krk, jak si mě jeho vlk zoufale touží přivlastnit. Místo toho cukl hlavou dozadu a brutálně silně se kousl do vlastního zápěstí, aby zastavil svého vlka v tom, že by mě instinktivně označil. Zpod jeho zubů vytryskla krev, když načerpal své horké sémě hluboko do mého středu a otřásl se u mě.

I bez fyzického kousnutí se ve vzduchu něco pohnulo. Jak se naše dechy po tom všem mísily, vytvořilo se mezi námi neviditelně neuchopitelné, děsivé pouto druhů, které v žáru našeho společného uvolnění svázalo naše duše dohromady.

***

Ranní světlo pronikalo okny od podlahy až ke stropu a zahřívalo moje slastně rozbolavělé tělo. Probouzela jsem se pomalu, mrkajíc proti jasu. Tupé pulzování mezi stehny sloužilo jako ostrá připomínka divoké, nespoutané noci.

Otočila jsem hlavu. Můj pohled padl na Romana spícího vedle mě. Prostěradlo měl zamotané kolem pasu a jeho hruď zůstávala obnažená. Zamrzla jsem, pohled se mi upřel na rozzlobené červené škrábance hluboko zaryté do jeho dokonalých, svalnatých zad. Ty stopy jsem mu tam nechala, když té rozkoše bylo už moc na zvládnutí.

Tváře mi hořely rudým ruměncem, jak mi mysl zaplavovaly živé, explicitní vzpomínky. Jeho těžké přirážení, to, jak mě jeho tlustý penis roztáhl, mé hlasité sténání, které se mu rozléhalo v uchu. Panika a stud mě zasáhly najednou. Popadla jsem okraj naškrobených bílých hotelových prostěradel a rychle si je vytáhla až na hruď, abych jimi bezpečně zakryla svá nahá prsa.

"Myslela jsem, že ještě spíš," zamumlala jsem zachraptělým hlasem.

Roman sebou neškubl. Líně se přetočil, svaly na hrudi se mu při tom pohybu napjaly. Jeho pronikavé modré oči byly vzhůru a ostré a s nezaměnitelným hladem bloudily po mých holých, zardělých ramenech.

"Vlkodlačí sluch," prohlásil, jeho ranní hlas byl hlubokým, štěrkovým hukotem. "Tvůj zrychlený srdeční tep by probudil i mrtvého."

Těžce jsem polkla a snažila se přerušit oční kontakt. Čirý magnetismus jeho pohledu byl dusivý. "No... asi bych už měla jít," uhnula jsem. Obličej mi hořel obrovským teplem a já si přála, aby mě luxusní matrace prostě celou pohltila.

Roman se opřel o jeden loket. Když jsem se posunula, abych vytvořila nějaký odstup, prostěradlo se pohnulo se mnou.

Jeho ostrý pohled klesl doprostřed postele. Sledovala jsem jeho zrak a žaludek se mi zhoupl. Tam, rozmazané na nedotčeně bílé látce pod místem, kde byly mé boky, ležely tmavě zkrvavené skvrny na prostěradle.

Pokojem se protáhlo ticho. Nosní dírky se mu lehce rozšířily, jak zachytil kovový důkaz mé protržené panenské blány. Hlava mu bleskově vystřelila zpátky ke mně. V jeho ledově modrých očích kmitl hluboký náznak šoku a uvědomění, který mu smazal ten sebevědomý, dravčí úšklebek.

"Takže minulou noc..." odmlčel se, jeho pohled se mi zabodával do očí. "Byla to tvá poprvé?"