Romanův úhel pohledu

„Tak proč jsi nic neřekl?“ zeptala se. Její prsty pevněji sevřely ty mé, její dotek na mé kůži byl hřejivý a jemný.

Povzdechl jsem si a palcem kroužil po hřbetu její ruky. Na okamžik jsem nedokázal pohlédnout do jejích očí, tíha mého doznání mi těžce ležela na ramenou. „Chtěl jsem ti dát čas, aby ses zotavila z Tristanovy zrady. A...“ zaváhal jsem, pečlivě volil slova, „bál js