Romanův úhel pohledu

Starodávná vlkodlačí přísaha mi stále lpěla na rtech, když jsem se opatrně posadil na kraj Siennina nemocničního lůžka. Zašeptal jsem jí ta posvátná slova do spánku: „S Měsícem jako mým svědkem, mé srdce, má síla, můj život jsou tvé.“ Slova, která vyřkl můj otec k mé matce, a jeho otec před ním – zavazující slova, která se nemají brát na lehkou váhu.

Jemně jsem položil ruku na