Teplé žluté světlo, které jsem včera v noci viděla svítit přes ulici, nakonec zmizelo a starý dům Clarkových byl opět pohlcen stíny. Pozdě odpoledne mi samotná struktura světa kolem mě připadá pozoruhodně tenká, jako by už tolik nelpěla na tom, že zůstane pevná. Stojím u okna v obývacím pokoji a očima přejíždím po liniích té obyčejné, údajně prázdné stavby. Závěsy jsou zatažené, tráva je zarostlá