Nebyly to místnosti, co se změnilo jako první.

Byl to prostor mezi nimi.

Chodby, které se zdály být delší, než byly.

Dveře, jež jako by váhaly, než vás nechaly projít.

Schodiště, jež působila neobvykle nehybně –

jako by čekala, kdo na ně vstoupí.

Nebylo to tak, že by se věci hýbaly.

Bylo to tím, že věci začaly vzpomínat na to, kam skutečně patří.

Ne proto, že je tam někdo položil.

Ale proto, že to