V příběhu jsou chvíle,

kdy do vyprávění člověk nevstoupí—

ale vrátí se do něj.

Ne jako odhalení.

Ne jako odpověď.

Ale jako chybějící dílek,

který konečně zapadne na své místo.

Přesně tak to působilo,

když dorazil.

Bratr.

Nezaklepal.

Nepřekročil dramaticky práh.

Nepřinesl uzavření.

Přinesl něco tiššího.

Kontinuitu.

Minulost nevešla dveřmi.

Ona tiše

pokračovala.

Nebylo žádné varování.

Jen telefonát