Bylo pozdní odpoledne,

když jsem si toho všiml.

Žádný čas přízraků.

Nic zvláštního.

Jen obyčejné denní světlo,

které už začínalo ztrácet sílu.

Utíral jsem kuchyňský stůl,

když moje ruka zavadila o něco u kraje —

lehkého, tenkého jako papír.

Předtím jsem to tam neviděl.

Ráno to tam nebylo.

Já jsem to tam nedal.

Bylo to přeložené, ale ne nijak tajnůstkářsky.

Jako by to ten, kdo to tu nechal, nechtěl