Tři dny poté, co jsme šli k řece, se v domě něco změnilo.

Nic dramatického.

Žádné náhlé zvuky, žádné posouvající se stěny, žádná blikající světla.

Nic záhadného.

Nic magického.

Jen známý druh čekání.

Ne jako to čekání, které následuje po ztrátě.

Spíš jako čekání, které nastává, když víte, že někdo přijde.

Ne nějaký cizinec.

Ne nějaký návštěvník.

Ale někdo, koho dům už poznával.

Začalo to maličkost