Pátého dne od naší návštěvy u řeky se viditelně nic nezměnilo.

Nábytek stál pořád tam co vždycky.

Dveře se otevíraly a zavíraly se stejným povědomým zvukem.

Vítr proudil korunami stromů ve svém obvyklém rytmu, stejně jako vždy.

Ale pocitově nebylo nic stejné.

Poprvé za dlouhé roky nepůsobil dům jako místo, kde kdysi něco skončilo.

Působil—velmi jemně—

jako místo, kde mohlo kdysi něco pokračovat.

N