Toho rána dorazil, aniž by budil dojem, že po něčem pátrá.

Týdny procházel místnostmi a hledal znamení – náznaky, vzkazy, stopy života, o němž cítil, že mu patří.

Nyní se zastavil ve dveřích a jen se rozhlédl, jako by to tu poznával.

Neřekl: „Vzpomínám si.“

Řekl tiše, téměř smířeně:

„Už mi to tu nepřipadá cizí.“

Ne známé, ne příjemné – jen ne cizí.

To bylo nové.

Stál na chodbě a nechal ruku spočin