Byl v tom podstatný rozdíl.

Tiše vešel do chodby a znovu se zastavil v zárubni dveří—ne jako by si na něco vzpomínal, ale jako by si něco vzpomínalo na něj. Konečky prstů se vznášely nad stěnou, nedotýkaly se jí, ale braly její přítomnost na vědomí, tak, jak byste vzali na vědomí starého přítele, aniž byste ho probudili.

Kráčel směrem k zadní části domu, teď už pomaleji, ale bez zaváhání. Nešlo o