Pohled Cassiana Varga

Otáčím se zády k její otázce a těžké dřevěné dveře odřezávají její zoufalý hlas. Nemůžu jí dát odpovědi. Sám je nemám. Napětí v krku se mi svírá v uzlech, když kráčím chodbou. Boty mi dopadají na podlahu a rozléhají se tichým sídlem. Mířím rovnou do bezpečnostní místnosti.

Čelist se mi zatíná až k bolesti, jak stojím v tlumeně osvětlené místnosti a upírám tmavé oči na zářící