Lornova velká ruka lenivě bloudila nahoru a dolů po jejích žebrech, kopírujíc vlhkou, zardělou kůži jejího pasu. Jeho hruď se vedle její zdvihala v tichém dozvuku jejich sdíleného vyvrcholení.

„Jo, to bylo pěkný píchání,“ zamumlal, jeho hlas zněl jako hluboké, dunivé vibrace o její kůži. „Doufám, že sis to užila aspoň z poloviny tak jako já, lásko.“

Rowena oddechovala a bezdechý úsměv jí zakřivil rty. „Bylo to lepší, než k čemu mě nutila věřit má matka.“

„Taky jsem chtěl, aby to bylo dobrý,“ řekl a otočil hlavu, aby se na ni podíval. „Tvoje poprvé a tak. Nemá cenu, aby to bolelo, když si to s trochou námahy a péče můžeš užít stejně jako já.“

„Ach, manželi, bylo to nádherné. Nikdy jsem necítila takovou rozkoš.“ Natáhla ruku a prsty obemkla jeho ochablého ptáka. Byl tlustý, těžký a kluzký od lepkavého marastu z jejich smíšených šťáv. „Je to vždycky takové?“

„Může být. Rozhodně je mým cílem to s tebou takové udělat.“ Lorne se zachechtal a sklopil zrak k její upatlané ruce. „Možná chvíli potrvá, než bude ten malý hošík připravený na další. Dneska v noci jsi mu dala pořádně zabrat. Měli bychom se trochu vyspat, dokud můžeme.“

Rowena se posunula blíž. Naklonila se a vtiskla měkký polibek na tupou špičku jeho údu, okusila vlastní vlhkost i jeho ulpělou sůl, než se stočila do ohybu jeho paže. „Sotva se můžu dočkat příště,“ zašeptala proti jeho nahé hrudi.

Usmál se, přitáhl si ji pevně k boku a natáhl přes jejich nahá těla hrubé kožešiny, zatímco oheň dohasínal do žhnoucích uhlíků.

Nečekali dlouho. Probudila ho o pár hodin později, ústa jí klouzala po jeho kmeni, jazykem kroužila a sála jeho rychle se zvedající úd. Předtím než ranní slunce proniklo skrz stromy, naplnili své manželství ještě dvakrát. Poprvé si ji Lorne přetáhl do klína a učil ji jezdit na své tlusté erekci jako na koni, její boky poskakovaly a drhly se o jeho pánev. Podruhé ji převrátil na ruce a kolena, roztáhl jí stehna a nasedl na ni zezadu jako na psa. Každé brutální zanoření bylo stejně surové a nádherné jako to první. Její manželství už dávno předčilo všechna její nejdivočejší očekávání.

Ve dnech, které následovaly, se jejich odlehlý tábor stal hřištěm pro jejich tělesný chtíč. Odhazovali veškeré zábrany. Rowena ho sledovala, jak si hladí svého ztopořeného ptáka, zhypnotizovaná tím, jak vysoko mu vystříklo na torzo jeho těžké semeno, když se udělal. Poznala váhu jeho varlat a teplo jeho kůže. Používala své ruce, nahá prsa, vnitřní stehna i svá vlhká ústa k tomu, aby z něj vylákala rozkoš.

Lorne posunoval hranice, o jejichž existenci neměla ani tušení. Během jedné zběsilé seance, kdy její kapající kundu zezadu plenil jeho úd, jí vsunul tlustý prst do úzkého, zvrásněného vchodu do zadku. Ten cizí vpád ji donutil šokovaně vypísknout, ale zapovězené tření ji přeneslo přes okraj. Vyvrcholila tak silně jako nikdy v životě, její kunda z ní chrlila horké tekutiny na jeho pronikající kmen. Později jí Lorne pošeptal, že jednou ji do prdele ošuká pořádně. Ten slib ji šokoval. Představa, jak jeho tlustý, tuhý pták roztahuje tu malou dírku, ji zároveň odpuzovala i fascinovala. Odevzdání každé části těla manželovi mělo temnou, podmanivou přitažlivost.

Nyní, ležíc sama na kožešinách na sluncem zalité mýtině, zatímco Lorne kontroloval okolí, jí ty explicitní vzpomínky zaplavily mysl. Vzduch byl proti její nahé kůži horký. Její dýchání se zrychlilo. Ruka se jí svezla po vlastním těle. Prsty se jí otřely o levé prso a štíply tuhou, bolavou bradavku, než sklouzly dolů po břiše. Roztáhla stehna. Její druhá ruka už čekala mezi jejíma nohama, konečky prstů mnuly kluzké kruhy na naběhlém uzlíku jejího klitorisu. Pohlaví měla promočené. Zasunula si dva prsty hluboko do své těsné, mokré kundy a natahovala své vlastní kluzké stěny.

Rowena zakňučela, boky zvednuté z kožešin. Vytáhla prsty ven a obalila je ve svých vlastních hustých šťávách a sáhla dozadu k zářezu na hýždích. Našla úzký prstenec svého zadku a vmáčkla do něj svůj kluzký prostředníček. Sval se jí stáhl kolem prstu. Zavřela oči a ztěžka oddechovala. Vizualizovala si Lornova obrovského, tvrdého ptáka, jak tlačí proti stejnému místu, jak se pomalu prosazuje dovnitř a široce natahuje ten těsný otvor. Fantomový obraz vyslal vlnu žhavého horka rovnou k jejímu jádru. Její klitoris pulzoval pod jejím neutuchajícím třením. Její prsty pumpovaly dovnitř a ven z její prdele a kundy.

Dech se jí zadrhl ve vysoký, naříkavý sten. Boky se jí prohnuly. Jejím tělem se prohnal masivní orgasmus, její vnitřní svaly se svíjely a dojily její vlastní prsty v slepém spěchu čisté, osobní euforie.

„Ale, ale. Copak to tu máme?“

Drsný, hluboký mužský hlas prořízl tichou mýtinu.

Euforický opar se okamžitě rozpadl. Roweninu hruď proklál osten čisté, dusivé hrůzy. Oči se jí rozletěly. Couvala pozpátku a srdce jí divoce tlouklo o žebra. Popadla těžké vlněné sukně, strhávala si je dolů přes nahé nohy a zoufale si přitáhla živůtek košile přes odhalená prsa. Vystřelila na nohy a otočila se ke stromům.

„Nezahaluj se, holčičko,“ zachroptěl druhý hlas. „Oba jsme si ten pohled užívali.“

Z křoví vyšli dva muži. Rowena znala tváře mužů od MacKinnonů, ale tito dva byli cizinci. Byli špinaví. Jejich rozedrané oblečení bylo obalené bahnem a mastnotou. První muž byl zavalitý, se špinavými hnědými vlasy a tlustou, pevnou postavou. Druhý muž stál po jeho pravici. Byl mrtvolně hubený, s plešatící pokožkou hlavy a zplihlými černými plnovousy posypanými hnijícími drobečky starého jídla. Smrad nemytých těl a starého potu ji zasáhl jako fyzická rána.

„Kdo jste?“ dožadovala se Rowena třesoucím se hlasem. „Co chcete?“

Zavalitý muž se na ni zálibně zadíval, pohled upřený na její hruď. „Jsme jen pár osamělých mužů, kteří už nějakou dobu nebyli se ženou. A ty vypadáš, že jsi sama taky trochu osamělá, holčičko.“

„Ne,“ řekla Rowena. Udělala pomalý krok vzad, ruce stažené do bílých kloubů jí křečovitěji stiskly živůtek. „Jen jsem s láskou myslela na svého manžela. Vůbec se necítím osamělá.“

Muži nezastavili. Rozprostřeli se a postupovali k ní.

Vychrtlý muž se špinavým vousem se ušklíbl. Sáhl dolů a nepokrytě se popadl za rozkrok a mnul stoupající bouli pod svými špinavými kalhotami. „Jo, no, možná se ti dostává dost šukání, holka. Ale už je to dlouho, co jsem svýho ptáka zabořil do něčeho tak hezkýho jako ty.“

Explicitní hrozba ji vytrhla z její paralýzy. Rowena se otočila a rozběhla se.

Vrhla se k okraji lesa, ale těžká látka šatů se jí zamotala kolem kotníků. Udělala sotva pět kroků, než se hrubá ruka pevně sevřela na zadní straně její šněrovačky. Mohutné trhnutí ji odtáhlo dozadu.

Rowena tvrdě narazila na hlínu. Náraz jí v ostrém zalapání po dechu vyrazil vzduch z plic. Než se stačila překulit, dopadla na ni drtivá váha. Zavalitý muž jí přišpendlil páteř k zemi. Házela sebou, kopala nohama, ale on přesunul svá těžká kolena přímo na její zápěstí, čímž jí paže uvěznil.

Jeho umazané, mozolnaté prsty se zaryly do její hrudi. S brutálním trhnutím roztáhl její šněrovačku a odhalil její nahá prsa studenému vzduchu. Popadl její měkkou kůži, svíral a kroutil její něžná prsa se zlomyslnou silou způsobující modřiny.

„Přestaňte!“ zakřičela Rowena a divoce pod ním házela sebou. V hrdle jí hořela zuřivost a narůstající panika. „Vy zvířata! Já jsem žena Lorna MacKinnona! Vtrhli jste na jeho půdu!“

Vyhublý muž přistoupil blíž. Padl na kolena vedle jejích házíjích sebou boků. Ignoroval její zběsilý křik, jeho duté oči přelétly od partnerova hrubého trhání jejích prsou k jejím nohám. Natáhl se a popadl silný lem jejích šatů.

Hrubým trhnutím jí látku vyhrnul po celé délce nahých stehen a odhalil tak její nahé pohlaví.

„Co nám je po tom, na čí půdu jsme vtrhli?“ ušklíbl se ten hubený, zíraje na její rozkrok. „Stejně jsme psanci. Nemůžeme čekat nic jiného než oprátku, když nás chytí.“ Naklonil se blíž, jeho zlověstný, hnijící úsměv rozdělil jeho vousatou tvář. „Co je na tom, ještě jeden zločin, jako znásilnění?“