Lorneova kolena dopadla na vlhkou hlínu mýtiny. Upustil lovecký luk do špíny a ignoroval mrtvé psance, kteří krváceli do trávy. V uzavřeném prostoru těžce visel odporný zápach vyprázdněných střev a krve husté jako železo.

Alasdair odepnul svůj těžký vlněný plášť a hodil ho k Lornovi. Otočil se zády a nespouštěl oči z okraje lesa, aby jim dopřál soukromí.

Lorne vytrhl z pochvy lovecký nůž. Rowena ležela přišpendlená k zemi, paže pevně přivázané k dřevěným kolíkům, nohy svázané široce od sebe. Šaty měla vyhrnuté do pasu, své nahé pohlaví plně vystavené chladnému vzduchu a mrtvým mužům vedle ní. Lorne přeřízl hrubé provazy zařezávající se do jejích zápěstí a kotníků.

Rowena popadla těžký plášť a pevně se do něj zahalila kolem chvějících se ramen, zoufale zakrývajíc svá odhalená ňadra a nahá stehna. Z hrdla se jí vydral mohutný vzlyk. Byla zachráněna, přesto se přes ni přehnala zdrcující vlna špinavé hanby. Připadala si nakažená. Špinavý dotek psanců na její kůži přetrvával jako fyzická skvrna.

Lorne kolem ní ovinul své silné paže a drtil ji na své hrudi.

"Znásilnili tě ti parchanti, Roweno?" dožadoval se a jeho hlas u jejího ucha zněl jako zběsilé dunění. "Vnikli do tebe?"

Rowena zavrtěla hlavou, slzy jí stékaly špínou na tváři. "Ne, manželi. Chystali se k tomu, ale zastavil jsi je dřív, než to mohli dokončit. Ten vyzáblý... vrazil mi své špinavé prsty hluboko do kundy a osahávali mi holá prsa, když mě přivazovali." Sevřela klopy jeho tuniky, až jí klouby zbělely. "Dokážeš mi to někdy odpustit, lásko? Sneseš, aby ses mě ještě někdy dotkl poté, co mě ty špinavé bestie osahávaly? Nebo mě teď budeš nenávidět? Jsem poskvrněná."

Lorneův stisk kolem jejího pasu zesílil. "Vždycky tě budu milovat, Roweno. Nemohu si pomoct." Jeho zběsilý tón ztvrdl a ochladl do strohého, neústupného příkazu. "Ale tohle bude mít své důsledky. Odejít z Tvrze a neříct o tom jediné duši. Vyjet bez stráží. To bylo výslovně zakázáno Stellanem i mnou."

Rowena zamrkala, prudká změna jeho tónu pronikla její hysterií. "Jaké důsledky, manželi?"

"To se brzy dozvíš, má lásko."

Alasdair popošel vpřed, jeho pohled spočíval uctivě na korunách stromů nahoře. Přesunul se na okraj mýtiny a sbíral roztroušené byliny a léčiva, které Rowena upustila. Nacpal svazky do své kožené ruličky na spaní.

"Pošleme muže pro těla," řekl Alasdair a kopl do boty obtloustlého psance. "Můžeme je dotáhnout do Dervaigu a zjistit, jestli není na jejich hlavy vypsaná odměna."

Lorne vstal a hvízdl na svého válečného koně. Obrovský hřebec vklusal na mýtinu. Alasdair zvedl Rowenu za pas a posadil ji bokem na sedlo. Lorne se vyhoupl za ni a vzal do rukou otěže. Alasdair nasedl na vlastního koně a zaostával několik kroků vzadu, aby hlídal jejich týl a poskytl jim prostor k hovoru.

Vyrazili z hustého podrostu. Rytmus koně natřásal Roweniny bolavé kosti. Opřela si hlavu o Lorneovu hruď a hledala útěchu, ale jeho postoj zůstal prkenný. Zeď pevného, neúprosného svalu.

"Proč jsi neuposlechla naše rozkazy a odešla bez svých stráží?" zeptal se Lorne. Hněv v jeho hlase byl chladný a uvážený.

"Nešla jsem daleko od hradeb Tvrze," řekla Rowena a popotáhla. "Nechápu, proč musí někdo stínovat každý můj krok."

"Slyšela jsi nás mluvit o Ewanu Ravenscroftovi, nebo ne?"

"Ano," odpověděla Rowena. "Pán z panství Ravenscroft. Slyšela jsem, jak jeho jméno každý v klanu plive s odporem, ale neznám důvod."

"Je to zlý, odporný muž," řekl Lorne, jehož pohled prohledával drsný terén před nimi. "Můj otec věřil, že Ravenscroft zavraždil předchozího majitele svých pozemků a ukradl majetek právoplatným dědicům kvůli vymyšlenému dluhu. A víme, že teď prahne po naší zemi. Současný majetek Ravenscrofta hraničí pouze s Loch Frisa. Je vnitrozemský. Nenabízí žádný přístup k otevřenému moři. Naše území hraničí s Loch A Chumhainn a leží přímo vedle tržního městečka Dervaig. Držíme přístup k moři. Držíme obchodní stezky. Ravenscroft je chamtivý a nezastaví se před ničím, aby si vzal to, co je naše."

Rowena se zachvěla a přitáhla si plášť těsněji kolem krku.

"Udělal by cokoliv, aby tenhle klan zlomil," pokračoval Lorne a jeho hlas zněl jako tiché, trestající vrčení. "Kdyby tě dnes jeho muži našli samotnou se potulovat, nehodili by tě do špíny a neznásilnili na místě. Odtáhli by tě zpátky na jeho panství. Mohl by tě držet kvůli výkupnému. Mohl by Stellana donutit přepsat naše hranice výměnou za tvůj život. Nebo by tě mohl opakovaně znásilňovat a zpochybnit otcovství jakéhokoli dítěte, které bys mi mohla porodit. Nejde jen o tebe, Roweno. Všichni jsme v ohrožení. Neodvážíme se poslat nikoho za brány bez minimálně dvou nebo tří ozbrojených mužů. Dokonce ani Stellan nevyjíždí sám. Kdyby tě Ravenscroft zajal, byla bys mučena a znásilňována v jeho kobkách a my bychom nemohli udělat nic, abychom tomu zabránili."

Realita její pošetilosti těžce dolehla na Rowenin žaludek. Psanci ji málem zničili, ale hrozba Ravenscrofta znamenala zkázu pro celý klan MacKinnonů.

"Je mi to líto, Lorne," zašeptala Rowena. "Nevěděla jsem to."

"Mohla jsi poslechnout i bez toho, abys to věděla," vyštěkl. "Nevydáváme rozkazy pro naše vlastní pobavení."

Zvedl se vítr a kvílel přes vřesoviště. Lorne svíral otěže pevně.

"Ravenscroft srovnal se zemí celou osadu Achnadrish jen proto, aby si postavil své panství," řekl Lorne. "Vyhnal desítky drobných rolníků z jejich rodových pozemků. Jedna stará žena držela právoplatnou listinu na svůj malý kousek půdy. Odmítla odejít. Ravenscroft přijel k jejím dveřím, vytrhl jí listinu z rukou, hodil ji do ohně v krbu a řekl jí, aby se do týdne vystěhovala, nebo zemře. Naneštěstí pro něj měl místní farář v církevních záznamech originál listiny a ta stará žena mu dala jen kopii."

Rowena vzhlédla k jeho přísné linii čelisti. "Co se s ní stalo?"

"Když Ravenscroft zjistil, že spálil zbytečnou kopii, zbledl vzteky. Nemohl ji legálně vystěhovat. Postavil tedy kolem hranice jejího pozemku masivní plot s bodáky. Uvěznil ji uvnitř. Nemohla vstoupit do města, nemohla si obstarat jídlo, nemohla obchodovat. Vyhladověl ji, až se nakonec vzdala a prodala mu svůj majetek za zlomek jeho skutečné hodnoty. Je to nejnenáviděnější muž na celém Mullu."

"Jak může dělat takové věci?" zeptala se Rowena třesoucím se hlasem. "Jak to, že ho nikdo nemůže zastavit? Neporušuje králův zákon?"

"Je to bohatý a mocný muž," odpověděl Lorne hořce. "Má ještě bohatší a mocnější přátele, kteří sahají až k samotnému trůnu. Kdyby se dalo s nepopiratelnými důkazy prokázat závažný zločin, možná by mohl být svržen. Ale Ravenscroft je pečlivý. Zajišťuje, aby žádný takový důkaz nikdy neexistoval. Každý muž, který by proti němu mohl svědčit, skončí mrtvý v příkopu nebo zmizí v rašeliništích."

Tvrz se rýsovala v dálce a její masivní kamenné věže vrhaly přes údolí dlouhé, tmavé stíny. Rowenino srdce bušilo do žeber. Strach z Ravenscrofta vybledl a byl nahrazen ostrým, narůstajícím děsem ohledně jejího vlastního osudu. Lorneův hněv nepolevil. Jeho tělo zůstávalo napjaté a vyzařovalo chladnou autoritu, kterou od něj ještě nikdy nezažila.

Projeli pod zvednutou padací mříží. Těžká železná brána s prásknutím dopadla za nimi a kovový rachot se odrazil od kamenných zdí.

Lorne zatáhl za otěže a zastavil svého válečného koně uprostřed rušného nádvoří. Přispěchali čeledíni. Alasdair sesedl a hodil své otěže mladému podkonímu.

"Dobře se o ta zvířata postarej," přikázal Alasdair. "Dnes se na nich tvrdě jezdilo. Dej jim pořádnou míru ovsa navíc."

Alasdair se k podkoním otočil zády a upřel svůj ledový pohled na Lornea.

"Najdu Stellana a řeknu mu, že pátrání skončilo," řekl Alasdair hlasem plochým a zbaveným jakékoli rodinné vřelosti. "Uvidíme se za dvacet minut v Místnosti pro výprask."

Rowena ztuhla. Dech se jí zadrhl v hrdle. Ta slova visela ve svěžím vzduchu nádvoří jako rozsudek smrti. Zírala na Alasdairova vzdalující se záda a pak se otočila v sedle, aby se podívala nahoru na svého manžela.

"Místnosti pro výprask?" zeptala se Rowena a hlas se jí lámal čistou hrůzou. "O žádné Místnosti pro výprask v Tvrzi jsem nikdy neslyšela. K čemu to je?"

Lorne se na ni podíval dolů. Jeho oči postrádaly soucit.

"Dosud nebylo třeba, abys Místnost pro výprask viděla, Roweno," odpověděl Lorne. "Nyní nastal čas."