*Evie*

Oční víčka mi připadala jako smirkový papír, který tře o rozdrcené sklo.

Vytáhla jsem se na špičky a přitiskla rty k Rurikovu uchu, abych nenarušila Grigoriho těžké strategické plánování. "Půjdu si na takových deset minut vyndat čočky," zašeptala jsem. "Fakt si potřebuju na pár minut protřít oči tam, kde mě nikdo neuvidí. Budu v pohodě. Zůstaň tu. Hned se vrátím. Slibuju."

Políbila jsem ho