*Rurik*

Moje ruce jí sevřely jemná ramena a prsty se zaryly do látky její košile, když jsem před postelí klesl na kolena. Zíral jsem jí do obličeje a hledal sebemenší záblesk poznání, jakoukoli stopu ženy, kterou jsem miloval. Nic. Zůstávala ztuhlá, socha z masa a kostí ztracená v prázdnotě, kterou nešlo proniknout. Oční víčka měla dokořán a její duhovky se zamkly ve zběsilé, děsivé válce barev. S