*Rurik*

*„Hned jsi popadla dech. To je rozhodně pokrok,“* řekl jsem.

*„Pokaždé je to snazší. Ke konci jsem už začínala mít problémy dech popadnout, ale tentokrát jsem z toho nepanikařila.“*

Objal jsem ji o něco těsněji. Položila své ruce na mé a opřela si hlavu o mé rameno. Vypadala šťastně. Lehčeji. Zdálo se, že všechno, co se poslední dobou událo, odchází, a její světlo bylo zase jasnější.

Oč