*Evie*

Musela jsem to klukům uznat. Byli tentokrát ohledně mých potřeb tak pozorní. S tím, že jsme tady, bojovali úplně stejně jako já. Všichni se to snažili skrývat, ale poznala jsem, že každičký z nich je stejně nervózní jako já. Zdálo se, že jim v tom zvládání pomáhá, když mi mohou být blíž, stejně jako to pomáhalo mně. Nestěžovala jsem si.

Adrik si mě držel nablízku. Sice mě při vítání s lidmi