POHLED KAELIE

„Spala jsi dobře, princezno?“ Jeho hlas obalil slabiky jako hedvábí tažené po štěrku.

Zírala jsem na jeho mokrou, obnaženou hruď a ruce jsem měla pořád zaťaté v pěst podél boků. Stál tam s výsměšným úšklebkem, na podlahu z něj kapala voda, a čekal, že se přikrčím strachy nebo začnu křičet. Místo toho jsem přinutila koutky úst k úsměvu. Roztáhla jsem rty do toho nejfalešnějšího, nejpř