POHLED DRAVENA

„Kde je?“ zeptal jsem se, zírajíc na tu malou hrozbu.

„Nečekáš, že ti to řeknu jen tak, aniž bych z toho něco měl,“ zamumlal Kian. Po tváři se mu roztáhl zlomyslný úšklebek.

Zatnul jsem zuby. Měl jsem to tušit. Ten kluk nikdy nic neudělal z dobroty srdce.

„Co chceš?“ dožadoval jsem se, má trpělivost už přetékala.

„Co kdybychom nejprve odešli z matčiných komnat? Pak si můžeme promluv