POHLED KAELIE

Hrot železem kovaného šípu mířil přímo na mou hruď a zdálo se, že se čas chorobně zastavil. Mlhavý déšť dál padal a chladil mě na kůži, ale žilami mi prolétl náhlý záblesk horka. Uvědomění si vlastní smrtelnosti mě zasáhlo jako fyzická rána do břicha. Stála jsem zmrazená v blátě. Dech se mi zatajil, zasekl se kdesi v krku.

„Princ—!“ vyděšený křik Mirel prořízl napjatý vzduch, ale te