Po pravdě se mi docela ulevilo, když jsem to slyšela.

„To je v pořádku,“ řekla jsem. „Chápu to. Nemusíš se ospravedlňovat.“

„Ale musím,“ oponovala a oči se jí zalily slzami. „Udělala jsem pár opravdu strašných věcí, které jsem dělat neměla. Jen proto, že jsem si myslela, že jdeš po Declanovi... ale tak hrozně jsem se mýlila. Vždyť... já v podstatě otrávila vlastního bratra...“

„Cože jsi udělala?!“