Pohled Silase

Vztek, který ve mně vřel, když jsem slyšel Aureliino přiznání, byl nezměrný. Sledoval jsem, jak ustupuje nahoru po schodech ke svému pokoji, oči jsem měl zúžené a čelist pevně sevřenou. Zatínal jsem a uvolňoval pěsti ve snaze uklidnit se a neudělat něco, čeho bych vážně litoval.

"Silasi, zkus se uklidnit," řekla Rhea za mnou tichým a opatrným tónem, jako by se snažila neprovokovat ve