POHLED CASSIANA

Její tep bil o můj palec ve zběsilém rytmu. Zlostně na mě zírala nahoru, hruď se jí pod těžkým zimním kabátem dmula. Před deseti minutami bylo v bytě ticho. Procházel jsem se tu bez košile, dobíral si ji, sledoval, jak se jí do tváří vlévá ruměnec. Teď jsme stáli u vchodových dveří, zamknutí v souboji vůlí.

"Zatraceně dobře si rozmysli, do čeho se to chystáš jít," zopakoval jsem a