POHLED DAPHNE

Ticho v penthousu bylo dusivé. Každá vteřina odměřená mramorovými stojacími hodinami mi připadala jako smyčka, která se mi stahuje kolem krku.

Čas se krátil a já cítila, jak nám pod nohama mizí půda.

Přecházela jsem sem a tam po podlaze, podpatky mi ostře cvakaly o leštěné dlaždice a prsty jsem svírala telefon tak silně, až mi zbělely klouby.

Cassian před hodinami zmizel, rozpadal se