POHLED LYDIE

V malé suterénní místnosti panoval chlad a ticho.

S Hazel jsme seděly na čalouněné kožené lavici a čekaly na jakoukoli zprávu od Calluma. Ruce v klíně se mi třásly a srdce mi v hrudi divoce bušilo. Každá minuta připadala jako celá hodina. Znovu a znovu jsem se v duchu modlila, aby se k nám Callum vrátil v pořádku domů.

Hazel si promnula drobná očička a dlouze zívla. Už byla hodně ospa