CALLUMŮV POHLED

Vaughn zaklonil hlavu a rozesmál se; ten drsný zvuk se rozléhal od vysokého stropu prázdné restaurace.

„Jsi tak ubohý, láskou poblázněný hlupák, Callume,“ ušklíbl se Vaughn a opřel se v koženém křesle. „Jak je možné, že sis to nikdy nespojil? Byls tak slepý, tak důvěřivý ke mně i k Tesse, žes neviděl ani náznaky přímo pod vlastní střechou.“

Seděl jsem naprosto bez hnutí a jazyk mi