Korporátní past sklapla vteřinu poté, co ta slova opustila Briellina ústa.

Victor kul železo, dokud bylo žhavé. Praštil dlaní do leštěného mahagonu a po vrásčité tváři se mu rozlil dravý úšklebek. „Skvělé! Tvůj dědeček byl bystrý jako vždy. Brielle, oficiálně ti dávám týden času!“

Zpečetil tak její nemožný osud přímo tam a tehdy. V duchu choval Victor k jejím podnikovým schopnostem hluboký respekt