Kaelen opětoval Briellin zuřivý pohled jednu těžkou vteřinu. Surová bolest v jejích slzami zalitých očích ho zasáhla, ale zmínka o Trentově jméně už nakreslila čáru v písku. Otočil se na podpatku. Popadl z věšáku svůj těžký kabát a beze slova vyšel ze dveří ložnice.

Brielle za ním zůstala stát jako zmražená. Bouchnutí dveří se rozlehlo domem a otřáslo jí v hrudi. Slzy se jí přelily přes řasy, hork