V době, kdy slunce pohaslo do pohmožděného, zlatavého soumraku, začalo neúprosné denní vedro polevovat. Evie a Jenna hodily své štětinaté kartáče do mýdlových kbelíků. Ploužily se do společenské místnosti pro personál, uniformy se jim lepily na záda, kůže potažená tenkou, lepivou vrstvou potu a špíny. Každý sval v Eviiných ramenech pálil hlubokou, vytrvalou bolestí z toho, jak celé odpoledne drhla