Schody sténaly pod Eviiným tichým krokem. Těžkou křišťálovou láhev tiskla pevně k žebrům, jako by chladné sklo mohlo posloužit coby štít proti plíživé hrůze v její hrudi. Nahoře, daleko od vlhkého sklepa, byl vzduch v hlavních chodbách sídla ostrý a sterilní, voněl po citronovém leštidle a bohatství. Tep jí zběsile bušil v hrdle.

Každý krok k západnímu křídlu jí připadal jako kráčet po prkně na po