Přesně jak jsem předpokládala, naše procházka byla trapná.

Udržovala jsem mezi námi odstup. Ne zas tak velký, aby to bylo na první pohled patrné, ale dostatečný na to, abych mohla utéct, kdyby to bylo potřeba. Nepotřebovala jsem, aby mě znovu násilím označil, kdyby ztratil kontrolu. Ta bolest nebylo nic, na co bych se těšila.

„Bojíš se mě?“ Kdybych mohla protočit panenky, udělala bych to.

Neřek