Konečně nastal ten den, všechno šlo podle plánu, jedinou vadou na kráse bylo, že se ode mě Darius nehnul ani na krok, dokonce ani tehdy, když měl na práci jiné důležité věci.

"Víš o tom, že můžeš odejít, že?" řekla jsem mu snad po milionté.

"Já vím," odpověděl s úsměvem a podíval se na mě tím svým zvláštním pohledem.

"Tak běž," řekla jsem a snažila se skrýt smích, který se dral napovrch.

"Raděj