Osvěžila jsem se a sešla se s ním u snídaně. Bylo tam ticho.

Ve vzduchu viselo tak trapné ticho, že jsem sotva mohla dýchat. „Takže...“ prolomila jsem mlčení a trochu si odkašlala, když jsem spolkla jídlo, co jsem měla v ústech. „Nezeptáš se mě, kam to jedu?“ zeptala jsem se a podívala se na něj. Zíral dolů na své jídlo a sotva na mě pohlédl.

„Ne, vlastně ani ne.“ Kousla jsem se do rtu, když v mís