S ním přitisknutým na mých zádech jsem stěží popadala dech.

„A... Al... Alariku?“ vykoktala jsem roztřeseným hlasem z té naprosté blízkosti. „Co to děláš?“ zeptala jsem se a rozhlédla se, jestli někdo nejde.

„Jak to asi vypadá, že dělám? Držím si, co je moje,“ zavrčel, okusoval mi vršek ucha a občas do něj jemně kousl.

Už dříve jsem si uvědomila, že Alaric má pro kousání slabost, a co víc, zjistil