Úplně jsem z toho šílela, to neustálé tření o můj vchod, aniž by do něj vnikl, mě přivádělo k naprostému šílenství.

„Alariku, prosím,“ vydechla jsem a podívala se na něj. ‚Dej ho dovnitř,‘ ale neměla jsem odvahu říct to nahlas.

„Prosím co?“ opáčil a zpražil mě potemnělým pohledem.

„Prosím,“ zopakovala jsem a hleděla na něj, zatímco se o mě otíral o něco agresivněji a s každým přírazem mi dráždil k