Když mě nesl chodbou hradu, vládlo ticho a naše kroky se rozléhaly mezi stěnami hradu.

„Jsi...“ polkla jsem a pokusila se něco říct, ale slova jako by mi uvízla v hrdle.

Neřekl nic a dělal, jako by mě neslyšel. Tak jsem taky nic neřekla a nechala ho, ať mě donese do pokoje.

Položil mě na postel co nejopatrněji, jako bych skoro nic nevážila, a pak zamířil do ložnice.

Přerývaně jsem vydechla. Začína