Cítila jsem, jako by mi z plic vyrazili vzduch, když jsem to uslyšela. Chytila jsem se za břicho.

„Hele, je mi líto, že ses to musela dozvědět takhle, měl jsem si počínat líp a…“ zatahal se za vlasy, vypadal, jako by začal šílet, ale zdaleka ne tak moc, jak jsem šílela já.

‚Dí…. dítě?‘ pomyslela jsem si a podívala se dolů na své stále naprosto ploché břicho.

„To není možné…“

„Poslyš, je ještě hroz