Gael stál ve dveřích, ramena napjatá, tmavé vlasy rozcuchané z bitvy. Ve světle pochodní mu na krku vystupovaly žíly.

„Co tu k sakru děláš?“ vyštěkl.

Otočila jsem se s černým pírkem stále sevřeným v ruce. „Dívám se.“

„Na co? Na smrt?“ Jeho hlas zněl ostře, kontrolovaně, ale čelist mu tikala. „Neměla bys vůbec být blízko u okna. Dariovi muži odklízejí z nádvoří těla, a ty tu co... sbíráš peříčka?“