Svět se vracel po kouscích.

Nejdřív vjemy. Studený kámen pode mnou. Tíha vlastního těla. Vzduch proudící do mých plic a ven.

Pak zvuk. Dýchání. Několik lidí kolem mě dýchalo v trhaných, vyčerpaných rytmech. Vzdálené kapání něčeho tekutého. Skřípot sedajícího si poničeného kamene.

Pak pach. Krev. Pot. Magie – zkažená i čistá. A pod tím vším něco nového. Něco, co vonělo jako blesky, med a okamžik př