Vzpomínky udeřily jako přílivová vlna.

Nebyly mé. Ne tak docela. Patřily lidem, kteří byli mrtví už celá staletí. Babičkám a prababičkám táhnoucím se zpět časem, dokud se tváře nerozmazaly a jména se nestala jen šepotem.

Ale já je všechny znala.

Dívala jsem se očima své matky, když zapečeťovala mou magii, slzy jí stékaly po tvářích, zatímco šeptala omluvy, kterým jsem tehdy ještě nemohla rozumět.