Pohled Damiana:

"Ach, do prdele! Tvrději, Damiane, prosím, mrdej mě tvrději."

Gigin pronikavý hlas mi šel na nervy, jak jsem do ní shora bezcitně bušil. Ze zítřejší blížící se korunovace jsem byl vystresovaný k zbláznění. Potřeboval jsem si jen tvrdě zašukat, abych ze sebe dostal narůstající napětí, a ne ambiciózní vlčici, která předstírá přehnané sténání, aby zněla přitažlivě. Hnal jsem boky kupředu a narážel do ní s neúprosnou silou. Když už jsem měl toho hluku, co se jí linul z úst, plné zuby, vytáhl jsem svého ptáka a přetočil ji na břicho. Sebral jsem z matrace její roztrhané červené krajkové kalhotky a hrubě jí je narval do pusy, čímž jsem ji umlčel. Pevně jsem ji chytil za boky a vytáhl ji nahoru, takže byla nucena klečet na všech čtyřech s prdelí vystrčenou vysoko do vzduchu. Tvrdě jsem dopadl rukou na její zadek a plácl ji tak, až jí na světlé kůži zůstal červený otisk dlaně. Aniž bych ztratil další vteřinu, vrazil jsem svého ptáka zpátky do její vlhké kundy, zabořil se hluboko a bušil do ní ještě tvrději, agresivně prahnoucí po uvolnění. Látkový roubík tlumil její hlasité výkřiky do bezdechého kňourání.

K mé fyzické frustraci se přidalo to, že Dante se dobýval přes mou mentální zeď. Chtěl jsem to mít za sebou, abych mu mohl odpovědět, a tak jsem sevřel Gigi za boky, znovu ji přetočil a donutil ji, aby na mě jezdila. Chytil jsem ji za pas a pohyboval s ní nahoru a dolů po mém ptákovi šílenou rychlostí, zatímco jsem zespoda tvrdě přirážel. Sledoval jsem, jak si mačká prsa a štípe se do bradavek, zatímco na mně rajtuje.

"Kurva," zavrčel jsem, když jsem ucítil, že se to blíží. Ještě pár brutálních přírazů a vystříkal jsem se hluboko do kondomu. Gigi se zhroutila na mou hruď, naprosto vyčerpaná. Shodil jsem ji ze svého těla a okamžitě vstal z postele bez projevů sebemenší náklonnosti. Žádné potextové mazlení.

"Víš, jak to chodí, Gigi," řekl jsem chladným hlasem. Na rozdíl od Danta, který spal jen s Giginou sestrou Giselle, já spal s mnoha vlčicemi. Věděly, že nejsou mou osudovou družkou a nedočkají se ode mě ani unce náklonnosti nebo péče po sexu. Ale tyhle děvky stejně zkoušely štěstí ve snaze získat královský titul, přičemž Gigi byla hlavní kandidátkou. Sralo mě to, protože byly moc natvrdlé na to, aby přijaly realitu.

"Znáš to. Musím být venku, abych přivítal přijíždějící Alfy. Mezitím se prosím vyprovoď," prohodil jsem přes rameno. Otočil jsem se k ní zády a odešel do koupelny, aniž bych nahé vlčici věnoval jediný pohled. Zavřel jsem dveře a slyšel, jak se na druhé straně šourá. O minutu později se dveře ložnice otevřely a zavřely. Byla pryč. Díky bohyni. Dneska jsem neměl energii řešit záchvaty vzteku.

Uvolnil jsem svůj mentální blok a do hlavy mi okamžitě pronikl Dantův hluboký hlas.

*Co to kurva je, Dame? Snažím se s tebou spojit už celou věčnost,* zavrčel Dante frustrovaně.

Zasmál jsem se, když jsem vstoupil pod proud sprchy a drsně ze své kůže drhnul Gigin přetrvávající pach. *Byl jsem zaneprázdněný, brácho. Co se děje?*

*Nechceš si jít zaběhat, než vyrazíme přivítat ty přijíždějící Alfy?*

Běh zněl dokonale. Můj vnitřní vlk se mi dral pod kůži a zuřivě toužil uniknout tak jako tak. *Jasně. Sejdeme se vzadu za deset minut,* odpověděl jsem a přerušil spojení.

Rychle jsem se opláchl, vypnul vodu a osušil se. Natáhl jsem si basketbalové kraťasy a opustil své komnaty. Omegy skláněly hlavy, když jsem kolem nich procházel na chodbách, ale ignoroval jsem je. Vešel jsem na obrovský soukromý královský dvůr a u temného okraje lesa jsem zahlédl Danta. Nikdo kromě královské rodiny sem dozadu neměl přístup. Spolu s hustým lesem za ním byl tenhle prostor naší osobní oázou, kam jsme unikali před dusivým tlakem našich titulů.

Přiklusal jsem k Dantovi a všiml si, že má na sobě podobné kraťasy. Zachytil můj pach, otočil se a ostře přikývl. Bez jediného slova jsme se oba přeměnili. Dante a já jsme na sebe vzali podoby našich půlnočně šedých vlků. Byli jsme masivní, v kohoutku jsme měřili přes sedm stop. Se smrtícími tesáky vyčnívajícími z tlam a zářícíma zlatýma očima, které dokazovaly naši čistou královskou krevní linii, jsme skutečně vypadali jako králové našeho druhu.

Vydal jsem ze sebe hromové zavytí a mocně jsme vyrazili do hustého lesa. Vrhl jsem se na Danta a hravě povalil jeho masivní tělo do hlíny. Kutáleli jsme se hustým porostem, kousali se navzájem do zátylků, přeskakovali padlé klády a divoce běželi proti kousavému větru. Hnali jsme naše obrovská těla až na samou hranici možností. Tahle intenzivní fyzická námaha dočasně spálila tu narůstající, dusivou úzkost zaklíněnou hluboko v mé hrudi. Cítil jsem, jak Dantovo napětí mizí přesně spolu s mým.

Věděl jsem, že mé dvojče je stejně vyděšené jako já. Zítra jsme měli převzít celé království. Přestože jsme na tenhle konkrétní den trénovali celé naše životy, strach byl těžký. Co když to posereme? Ten zdrcující strach, že ztratíme kontrolu nad našimi neskutečně dominantními Alfa vlky bez opravdové družky, která by ukotvila náš zdravý rozum, byl absolutně zničující. Za tímto strachem se skrývala těžká, bolestná vina z toho, že nutíme naše rodiče odložit jejich tolik zasloužený odchod do důchodu. Vládli tomuto království přes sto let; byl jejich čas na odpočinek a my jim ani ten klid nedokázali dopřát.

Kdykoli jsem pomyslel na to těžké břímě našich rodičů, říkal jsem si, že bychom to s Dantem možná měli prostě vzdát a vzít si vybranou družku. Ale neměl jsem na to žaludek. Pouhé pomyšlení na to, že by na trůnu vedle mě a mého bratra seděl někdo jiný než naše osudová družka, vyvolávalo v našich vnitřních vlcích čistý, nekontrolovatelný vztek. Zoufale jsme potřebovali naši pravou královnu, teď víc než kdy jindy.

Dante a já jsme zpomalili zběsilé tempo a nechali naše masivní těla odpočinout u klidného jezírka hluboko v lese. V lese bylo absolutní ticho. Pak to absolutní ticho prořízlo tiché, sladké zakňourání.

Moje velké uši nastražily. Vedle mě Dantovy uši udělaly naprosto totéž. Oba naši vlci zvedli těžké hlavy ze zkřížených tlap, v nejvyšší pohotovosti.

*Slyšels to?* spojil jsem se telepaticky s bratrem.

Dantův vlk ostře přikývl. Vyškrábal se na tlapky a vyrazil sprintem za zvukem. Zůstal jsem těsně za ním a prodírali jsme se podrostem. To kňourání rozhodně patřilo nějaké vlčici, ale kdo to sakra byl? Nikdo kromě královské rodiny takhle hluboko do lesa nikdy nechodil.

Jak jsme zmenšovali vzdálenost, pláč byl mnohem hlasitější. Každé zoufalé vzlyknutí násilně svíralo srdce v mé obrovské hrudi. Zaplavil mě bizarní, naprosto cizí pocit. Připadalo mi to přesně tak, jako by mou hruď fyzicky bodaly neviditelné dýky s každou slzou, kterou prolila. Spolu s tou ostrou bolestí se objevilo ohromující nutkání přitáhnout tu, která vydávala ty sladké, srdcervoucí zvuky, do náruče a divoce ji utěšovat. Prostřednictvím našeho pouta dvojčat jsem cítil, že Dante vyzařuje navlas stejnou zoufalou, ochranitelskou emoci.

Co se to kurva dělo?

Ve chvíli, kdy jsme prorazili linii stromů a vstoupili na malou mýtinu, jsme zabrzdili smykem. Tam, osamoceně a zády k nám, stálo malinké blonďaté mládě. Nemohla být starší než devět let a vlasy jí spadaly na záda.

Vyciťujíc naši obrovskou přítomnost tyčící se za ní, prudce se otočila. Z úst jí uniklo hlasité vyjeknutí, když spatřila děsivý pohled na naše obrovské vlčí podoby. Setkali jsme se pohledy. Měla ty nejvýraznější, nejzářivější tyrkysové oči, jaké jsem kdy viděl. Zatímco jsme já a mé dvojče v šoku zírali na to absolutně nejroztomilejší mládě, jaké jsem kdy spatřil, naše bystré smysly silně zasáhl ten nejvíce omamný, podmaňující pach čerstvých růží a sytého medu.

Okamžitě naši dva vlci vyrazili s řevem přímo na povrch. Drápali se kupředu, aby převzali úplnou kontrolu, a vyslovili to jediné posvátné slovo, na které jsme zoufale čekali celé naše životy:

"DRUŽKA."