"Cítím se mnohem lépe," odpověděla Lila, její hlas přetékal křehkou sladkostí, která v mužích vždy instinktivně vyvolávala touhu ji chránit. Bledou ruku si položila na ploché břicho a řasy se jí zatřepotaly. "Možná ten maličký vycítil, že je tu tatínek, a tak přestal vyvádět."

Lila na něj hravě stočila zrak. "Declane, myslíš, že naše dítě bude spíš po tobě, nebo po mně?"

Declan zíral na její břicho, na okamžik omámený. Ostré rysy jeho tváře se napjaly a výraz zvážněl. Toto nečekané těhotenství nikdy nebylo součástí jeho velkého plánu. Zíral na bílá nemocniční prostěradla a potýkal se s drsnou realitou, že jediná neuvážená noc, kdy se před více než měsícem vyspal se svou bývalou přítelkyní, se mu rychle vymkla kontrole. Ve slabé chvilce do ní pronikl, a toto selhání úsudku nyní stvořilo nový život.

"Declane." Lila mu jemně zatřásla rukávem a přerušila mu tok myšlenek. "Declane, nad čím přemýšlíš? Řekni, komu myslíš, že bude naše dítě podobnější?"

Její jemný hlas ho vrátil zpět do reality. Declan tiše vydechl a natáhl ruku, jeho velká dlaň ji jemně pohladila po vlasech, aby ji uklidnil. "Možná to bude chlapec po mně," zamumlal. "A jestli to bude holčička, bude vypadat jako ty. Teď se prostě soustřeď na sebe. Nepřemýšlej o tom moc."

Jakmile Lila uslyšela jeho odpověď, na tváři jí rozkvetl zářivý úsměv. Sklopila oči k břichu a prsty po látce noční košile kroužila uklidňující kruhy. Přesto pod závojem jejích řas a láskyplným gestem ztvrdl v jejím pohledu chladný, zlý záblesk. *Brzy,* pomyslela si a vychutnávala si ve své mysli tu zlomyslnost. *Využiji tohle těhotenství k tomu, abych Claře vzala úplně všechno. Získám Declana pro sebe a tu opovrženíhodnou děvku zničím jednou provždy.*

Jen pár centimetrů od ní, oddělená tenkými nemocničními dveřmi, stála Clara na chodbě jako přimrazená. Slyšela každou slabiku jejich rozhovoru. Ta slova jí prořezávala hruď jako naostřené čepele. Její sevření zárubně povolilo. Zavalila ji dusivá vlna nedůvěry a vysála jí z kostí veškerou sílu. Svezla se na studenou stěnu chodby, její záda dřela o omítku, jak sklouzávala dolů, centimetr po bolestivém centimetru, až dopadla na podlahu. Rozbité srdce jí bušilo do žeber.

*Chlapec po mně a holčička jako ty, hm?*

Ta věta se jí v mysli opakovala jako posměšný popěvek. Clara si přitiskla třesoucí se ruku na ústa. Krutá realita zapadla na své místo. Byla tu vetřelcem. Byla ubohým vtipem v tomto absurdním, zvráceném vztahu. Zalila ji drsná vlna sebevýsměchu. *Není divu, že v poslední době tak často létá do zahraničí,* pomyslela si. *Neuzavíral obchodní dohody. Oddával se tajným, zpoceným schůzkám, při kterých šukal svou první lásku v Kaelen City.*

Její mysl běžela na plné obrátky. *Co mám teď dělat? Rozkopnout dveře? Vtrhnout tam jako fúrie a vrazit facku té podvádějící potvoře?* Ta myšlenka vzplála jasně a rozzlobeně, ale chladná a krutá logika ji rychle přikovala k podlaze. Kdyby tam vtrhla, Declan by Lilu chránil. Postavil by se mezi ně, chránil by svou těhotnou milenku a postaral by se, aby se k ní Clara nemohla ani přiblížit.

Ostrý, nepravidelný rytmus způsobil prudké bodnutí fyzické bolesti, které jí vystřelilo hrudníkem. Instinktivně se chytila za košili a prsty svírala látku nad svým selhávajícím srdcem. *Když o tom teď přemýšlím, možná mé selhávající srdce nakonec nebyla tak špatná věc,* usoudila hořce. *Teď se mohu jednoduše skrýt ve stínech a vyčkat na konec svého života.*

***

O několik hodin později bylo ticho hlavní koupelny v jejich večerně osvětlené vile přerušeno ostrým, rytmickým zvukem trhaného papíru. Clara stála nad záchodovou mísou a s třesoucíma se rukama trhala své lékařské zprávy na kusy.

*Jméno pacienta: Clara Vanceová. Diagnóza: Pokročilé srdeční selhání. Stav těhotenství: Pozitivní.*

Trhala papíry znovu a znovu, dokud ji nebolely prsty. Sledovala, jak zbytky papíru podobné konfetám padají do záchodové mísy. Natáhla ruku a udeřila dlaní na splachovadlo. Vířící voda spolkla roztrhané stránky a vymazala každou stopu její smrtelné nemoci a jejího nenarozeného dítěte.

Clara odmítla využít své chátrající tělo k tomu, aby škemrala o Declanův soucit. Nemínila zneužívat svůj křehký zdravotní stav ani své těhotenství. Při pouhém pomyšlení na jeho reakci se jí strachy stáhl žaludek. Kdyby Declan zjistil, že je těhotná ve chvíli, kdy jeho dítě nosí Lila, věděla přesně, co by udělal. Odtáhl by ji na kliniku a přinutil ji jít na potrat, aby Lile vydláždil čistou cestu bez překážek.

Clara se chytila okraje mramorového umyvadla a zírala na svůj bledý, propadlý odraz. Nenáviděla čelit této drsné realitě, ale nemohla se vyhnout tomuto zneklidňujícímu vědomí. Kdyby byl nucen si vybrat, Declan by dal přednost Lile před ní. "Koneckonců je to jeho krásná první láska," zamumlala Clara, její myšlenky se proplétaly v temné síti smutku a tiché, dusivé zášti. "Stejně si jí vždycky cenil jako nevyčíslitelného klenotu."

Pozdě v noci ticho garáže vily prolomilo tiché hučení motoru Declanova auta. Po dlouhém, vyčerpávajícím dni zařadil parkovací polohu a zakroužil rameny, aby ulevil ztuhlé bolesti ve svalech. Když vystoupil z auta, pohlédl nahoru k oknům obývacího pokoje. Byl to zvyk vypěstovaný za léta manželství. Bez ohledu na to, kolik bylo hodin, Clara vždy nechávala ve velkolepé vile svítit teplou lampu.

Dnes v noci však prostor halily temné stíny. Byl to ostrý odklon od obvyklého.

Nečekaná nepřítomnost světla v Declanovi vyvolala neklidný pocit. S těžkým srdcem odemkl vchodové dveře a odvážil se vstoupit do tichého obývacího pokoje. Jeho těžké kroky se rozléhaly ve tmě. Ve foyer mu zrak padl na pár elegantních bot na vysokém podpatku a odhozenou kabelku. Ten pohled mu přinesl krátkou vlnu úlevy. Byla doma. I tak ho však vyčerpávající realita Lilina těhotenství tížila na mysli, byl bezradný a psychicky na dně.

V patře byla hlavní ložnice jen chabě osvětlená. Clara ležela schoulená na boku na samém okraji velké postele. Prsty se jí zaryly do hrudi, tlačily proti tupému, mučivému tepu jejího selhávajícího srdce. Bolest přicházela ve vlnách, každá byla hlubší a ostřejší než ta předchozí, a ona si připadala, jako by byla uvězněna v dusivých hlubinách pekla.

Najednou se matrace za ní prohnula. Declan si lehl do postele. Přisunul se blíž, teplo jeho velkého těla se přitisklo těsně na její záda. Zezadu kolem ní obtočil paži a sevřel ji v pevném, důvěrně známém objetí. Zabořil tvář do jejích vlasů. Při měkkém doteku jeho rtů o jemnou křivku jejího krku jí přejel mráz po zádech.

Zvedl se jí žaludek. Projelo jí čiré fyzické znechucení.

*Jak to může dělat?* křičela její mysl, zatímco se potýkala se zradou, která se jí rozléhala v hlavě. *Jak se může vyspat s jinou ženskou, udělat jí dítě a pak se vrátit domů a chovat se ke mně láskyplně, jako by se nic nestalo?*

Při naprostém pokrytectví jeho doteku jí naskočila husí kůže. Každá sladká vzpomínka na jejich zdánlivě harmonický vztah se proměnila v něco groteskního. Jeho upřímná péče, jeho vřelá objetí, chvíle, kdy ji držel za ruku – to všechno byla lež. *Možná byl odjakživa jedem maskovaným za med,* uvažovala hořce. *Nechala jsem se snad nevědomky ve své zoufalé touze po jeho sladkosti otrávit a zranit?*

Clara ztuhla. Udržovala svá záda prkenná, odmítala se poddat jeho doteku. Její mlčení bylo ostré, byla to zeď naprostého odmítnutí.

Declan vycítil Clařino odmítnutí a postupně přestal s laskáním. Pevně ji uchopil za rameno a jemně si ji k sobě otočil.