Declan stál strnule na příjezdové cestě panství Thorneových a ranní vzduch nedokázal nijak zmírnit žár v jeho hrudi. Jeho tmavé oči se upíraly na Vivianinu štíhlou postavu uprostřed jásajícího davu. Jeho mysl pracovala na plné obrátky a snažila se tuhle absurdní podívanou nějak racionálně vysvětlit. Tento nehorázný vzdor, tahle teatrální žádost o ruku – to všechno byl jen zoufalý čin. Zinscenovaný trik, který měl za cíl získat jeho pozornost.

*Přestane s tím, až se sama ztrapní,* pomyslel si, zatímco se mu na rtech formoval chladný úšklebek. Upravil si sako a zpomalil krok, připraven ji varovat, že tyto ubohé vylomeniny povedou jen k problémům.

Ale Vivian se jeho směrem ani nepodívala. Obrátila se zády k muži klečícímu na zemi a prošla přímo kolem Declana, jako by byl neviditelný. Zamířila rovnou k personálu domácnosti, který postával poblíž vchodu.

"Odnynějška mě oslovujte slečno Vanceová," instruovala Vivian hlavního komorníka. Její tón byl vyrovnaný a autoritativní, čímž ze sebe setřásla pokorné chování, které nosila celá léta.

Otočila se k chvějící se služebné a přijala zabalený raneček osobních věcí. "Nic dalšího z toho pokoje nepotřebuji. Naložte s tím, jak uznáte za vhodné."

Zcela ignorujíc ohromenou, temnou auru vyzařující z Declana se otočila na patě. Kráčela zpět směrem k ulici a vklouzla do luxusního auta po boku pohledného mladého muže.

Jakmile se dveře zavřely a motor s řevem ožil, Vivianina klidná fasáda opadla. Vrhla na mladíka vedle sebe přísný pohled.

"Na co jsi proboha myslel?" vyhubovala mu. "Udělat takové velkolepé, ponižující divadlo před mým bývalým domovem? Z toho přímo čiší Biančin rukopis."

Mladík si s provinilým úsměvem promnul zátylek. "Jen ti chtěla dopřát velkolepý odchod."

Jako na zavolanou Vivianin telefon zavibroval. Z reproduktoru se ozval Biančin hlas, třesoucí se nezvladatelným vzrušením.

"Rozhodilo to Declana?" chlubila se Bianca. "Tohle je teprve začátek. Budu je sázet jeden po druhém, a každý bude mít ještě větší dopad než ten předchozí. Ať vidí, jak moc jsi žádaná."

Vivian si mnula spánky a ztěžka, vyčerpaně si povzdechla. Z těchto agresivních ochranářských kroků své kamarádky zůstala úplně beze slov.

Zpět na panství Thorneových byla atmosféra hustá nevírou. Klepy se mezi personálem šířily jako lesní požár. Shlukovali se v obrovské hale a vyměňovali si vyjevené pohledy nad tím šokujícím pohledem na poddajnou Vivian, která odjíždí s jiným mužem.

Jedna úzkostlivá služebná, věrná starým pořádkům, přiběhla k pevné lince a vytočila Vivianino číslo.

"Paní Thorneová," prosila služebná, když se hovor spojil. "Musíte si pospíšit zpátky a omluvit se. Pan Thorne je rozzuřený. Prosím, nenechte to zajít příliš daleko."

Declan stál o pár kroků dál a zachmuřeně postával uprostřed haly.

Vivianina odpověď z telefonu byla klidná, úsečná a konečná. "Děkuji vám za vaše obavy. Ale to vám pan Thorne neřekl? Dokončili jsme náš rozvod."

Zjištění, že tichá Vivian odkopla svého miliardářského manžela, uvrhlo služebnou do hlubokého šoku. Ruka se jí třásla tak silně, že málem upustila sluchátko.

Declanova trpělivost vyprchala. Vykročil vpřed a vytrhl telefon z třesoucích se rukou služebné. Přiložil si sluchátko k uchu, jen aby ho zasáhl zvuk Vivianina bezemočního hlasu linoucího se z linky.

"Vyřiďte mu, ať si nedělá starosti," řekla. "Po rozvodu si on může jít svou cestou a já zase svou. Poslala jsem mu bankovní kartu. Berte to jako dárek k jeho budoucímu dalšímu sňatku."

Než stačil Declan tuto ostrou urážku zpracovat, přistoupil k němu hlavní komorník. Kurýr, který stál za ním v závěsu, svíral malou obálku.

Komorník předal balíček přímo Declanovi. Ten ho roztrhl. Uvnitř ležela úplně stejná prémiová bankovní karta, kterou po Vivian hodil v den jejich výročí. Symbolické odmítnutí bylo křišťálově jasné.

Declanova aura potemněla a stala se výbušnou. Čelisti se mu pevně semkly a v očích se mu rozpoutala bouře čirého podráždění. Vyděšený kurýr vycítil blížící se explozi a uprchl z panství, aniž by se opovážil požádat o podpis.

Na druhém konci města proudilo sluneční světlo do Biančina stylového bytu. Bianca přecházela po podlaze a vibrovala nadšením nad ultimátní urážkou v podobě daru k novému sňatku.

"To je geniální!" jásala Bianca. "Declanovo ego musí být právě teď na cucky. Pojďme připravit další fázi. Musíme ho dohnat k šílenství."

"Nepřeháněj to," varovala ji Vivian. Natáhla ruku a stáhla svou kamarádku zpět na plyšovou pohovku, o krok zpět od pokraje války. "Vrácení jeho bankovní karty bylo jen kvůli vyrovnání jakýchkoli zbývajících dluhů mezi námi. Pokud v tom budeš pokračovat, začne si myslet, že na něm pořád visím a snažím se upoutat jeho pozornost."

Vivian ze sebe vydala tichý výdech. "Jen doufám, že ten měsíc rychle uteče, abych po obdržení oficiálního rozvodového rozhodnutí mohla přetrhnout všechny vazby. Žádné další drama."

Bianca povolila a zabořila se do polštářů. Mávla rukou a její mysl přeřadila na jinou kolej. "Fajn. Dáme tomu hajzlovi pokoj. Jé, mimochodem, vrací se už brzy Broskvička?"

Pouhá zmínka o této přezdívce zapůsobila jako mocné zaklínadlo. Chladná maska, kterou Vivian nosila celé dopoledne, v mžiku roztála. Byla nahrazena hřejivým, zářivým úsměvem.

"Ano," přikývla Vivian. Oči se jí zaleskly hlubokou mateřskou láskou a zjemnily její rysy způsobem, jakého nebyla domácnost Thorneových nikdy svědkem.

Následujícího odpoledne vrhalo slunce hřejivou záři na rušné ulice. Přesně ve chvíli, kdy hodiny odbily čtvrtou, stály Vivian a Bianca před vysokými tepanými branami elitní Školky svatého Artuše. Na chodníku postávaly desítky rodičů a čekaly na zazvonění posledního zvonku.

Zanedlouho se těžké dvoukřídlé dveře otevřely. Na cihlovou cestu se vyhrnul stálý proud dětí. Uprostřed moře malých uniforem vyšla ven i malá dívenka oblečená v jemných princeznovských šatečkách. Její malá ramínka byla shrbená přirozenou plachostí, jak se stahovala před hlučnou energií starších dětí, které probíhaly kolem ní.

Svírala popruhy svého batůžku a rozhlížela se po zaplněném nádvoří. Pak z jejích velkých, nevinných očí vytryskl plachý, jasný paprsek, když prohledávala moře dospělých a hledala známou tvář.