Blesklo jí hlavou: *To je Declan!* V tu chvíli byl jako divoké zvíře, nemilosrdně jí kousal a drásal rty, až ji to s každým kousnutím bolelo.

Vivian pohlédla stranou a uviděla ho se sklopenýma očima, nebezpečně blízko. Jeho husté řasy se jí téměř otíraly o tvář. V očích mu plál hněv a čelisti měl pevně sevřené. I přes veškerý odpor se nemohla ani pohnout.

Podle jejích dojmů byl Declan vždy vážný,