Pohled Sylvie.

Přecházela jsem sem a tam v mírně potemnělé místnosti, podpatky mi klapaly o leštěnou mramorovou podlahu. Chladná, vypočítavá zuřivost, co to ve mně vřela, se dala sotva udržet na uzdě, zatímco jsem čekala, až se ti neschopní hlupáci ukážou. Prsty jsem netrpělivě bubnovala o područku křesla, mysl mi zběsile pracovala a přemítala o tom, jak se všechno mohlo takhle zvrtnout. Jak mohli