Pohled Sylvie

Seděla jsem na zadním sedadle svého černého auta, skrytá za tónovanými skly, a svírala pěsti tak silně, až mi zbělely klouby. Tamhle byla, kráčela z Donovy společnosti, jako by jí to tam patřilo... Vivienne. Cítila jsem, jak ve mně kypí vztek, dral se mi hrudí, když jsem na ni z dálky zírala.

Všechno na ní mě přivádělo k varu. Způsob, jakým se usmívala, jako by mi právě všechno nezni