Pohled Donovana.

V okamžiku, kdy jsem vyšel z nemocničního pokoje Vivienne, se mi hruď sevřela tou zuřivostí, co jsem tak potlačoval. Vřela ve mně, probublávala pod povrchem a hrozila výbuchem. Chodbu jsem při chůzi sotva vnímal, nemocniční pach držící se ve vzduchu i ten vzdálený zvuk nemocničního ruchu splývající do bílého šumu. Jediné, co jsem mohl slyšet a cítit, byl spalující vztek, který mno